Když ráno pohladí Tě první paprsky slunce
a všechny noční chmury zažene ptačí píseň,
zvuk troubení aut i úsměvy každého chodce
přemohou rázem jakoukoliv lidskou tíseň.

To Hanoj, jak malé usměvavé děvčátko
Tě upřímně vítá do nového dne,
natahuje k Tobě svoji drobnou ruku
s přáním „Pojď a prohlédni si mne“.

V poledne, když jsi příjemně prožil procházku
po pagodách i u jezera navráceného meče,
je z Hanoje už dospělá mladá žena,
jenž oběd Ti s milióny chutí ráda poskytne.

K večeru když pozdraví Tě tisíce barevných neonů,
hudba a kulturní stánky Tě do víru noci zvou,
je Hanoj už překrásná zralá žena
a Ty si přeješ jediné, ať navždy zůstane jen Tvou.

Pozdě v noci ulehneš unavený, ale nesmírně šťastný,
doma nebo v hotelu do své postele,
Hanoj jak nejlaskavější matka
pohladí Tě svojí láskou a přikryje všechny rány
na Tvé duši, na Tvém těle.

Taková je má Hanoj.

Bản dịch của Đào Thị Hoa :

Khi những tia nắng ban mai vuốt ve Em
Tiếng chim hót xua tan màn đêm lạnh,
Tiếng còi xe và tiếng cười người đi phố
Cùng vang lên xua mọi nỗi muộn phiền.

Hà Nội ơi, cô gái nhỏ miệng cười tươi,
Đón chào Em bước vào ngày mới,
Giang rộng cánh tay xinh mời gọi
„Hãy đến đây, đến ngắm nhìn Em“.

Trưa, khi bạn đang thẩn thơ dạo phố
Quanh hồ Gươm và những mái chùa,
Thì Hà Nội biến thành nàng Tấm
Bữa cơm ngon dâng bạn với muôn hương.

Tối, nghìn ánh hào quang chào đón bạn
Tiếng nhạc, tiếng ca đưa bạn đến mê cung
Hà Nội hóa thành Nàng diễm lệ
Khiến bạn ước, rằng Nàng sẽ mãi bên ta.

Đêm, bạn ngả mình hạnh phúc
Trên chiếc giường êm ái mêng mang
Thì Hà Nội hóa thành người mẹ
Với tình yêu ru bạn suốt đêm dài,
Làm lành mọi vết thương trên cơ thể,
Mọi nỗi đau sâu thẳm tận tâm hồn.

Hà Nội của tôi là thế đó.

Marcel Winter
(Autor je předsedou Česko-vietnamské společnosti a 47krát navštívil Hanoj, kterou si zamiloval a proto v ní loni 8 měsíců bydlel.)